Lindex móda pro děti: Sladím si je všechny!
Ač jsem obvykle člověk se střízlivým úsudkem a notnou dávkou sebekontroly, mám i svoje výstřelky a závislosti, s kterými se mi, upřímně, příliš bojovat nechce. Teda, možná by i chtělo, ale ono to prostě pořádně nejde, protože nadšení je větší než dokážu zkrotit. Jakmile se do něčeho nadchnu, občas nevím, kdy přestat – zajímavá kniha, napínavý seriál nebo parádní deskovka mě nikdy nenechá chladnou, dokud není konec. No a pak Lindex. To je prokletí.
Tuhle značku oblečení pro ženy a děti se mi dařilo mnoho let ignorovat, takže jsem miminčí fázi všech svých tří dětí přežila relativně v pohodě a s rozpočtem na oblečení v klidu. Jenže pak mi moje kamarádka Zuzka už poněkolikáté ukázala nějaký lindexový overálek (či co to za čertovský kus oblečení tenkrát bylo) a já jsem po konstatování: „Hm, hezký,“ někdy večer, z nudy, zavítala na e-shop. A upsala jsem se vlastní krví…
Přiznám se bez mučení, že to byla jedna z největších chyb a zároveň skvělých rozhodnutí, které jsem kdy mohla udělat. Já jsem se pro ty jejich vzory dětského oblečení tak nadchla, že už mě jiné značky prostě nebaví.
Vybírám, kombinuju a těším se na novinky, hryžu si nehty nad dostupností vzorů a v době, kdy to vypadá na výprodej, abych si snad nastavila v noci budík (protože za plnou cenu to je fakt pálka, takže to moc neprovozuju). No nejsem já blázen? (Odpověď slyším až sem, ale dějí se i horší věci…)
A to ještě není všechno. Už jsem tu někde zmiňovala, že mám velkou slabost a vášeň pro „sadičky všeho druhu“, takže jakmile někdo zatahá za tuhle nitku, nemůžu si pomoct. A to přesně se mi totiž s Lindexem stalo.
Užívám si, když můžu své děti oblékat sladěně, ale nemám moc ráda, když mají všechny tři úplně stejné oblečení. Párkrát jsem klukům koupila stejnou teplákovku nebo tričko, ale není to to, co mě skutečně nadchne.
Zato když je jeden vzor v různých barevných kombinacích a můžu pořídit šatičky pro holčičku a trička pro kluky, to už se neznám… A když se k tomu občas objeví sladění i se mnou, tak to už jsem skutečně na vrcholu blaha.
No, co vám budu povídat, budu v téhle své zálibě pravděpodobně pokračovat až dokud poslední dítě nevyroste z velikosti 128 (to je totiž poslední velikost, kde se mi vzory líbí) a pak si já, moje peněženka a především můj muž konečně oddychneme. Ale do té doby hodlám stáhnout s sebou do toho lindexového prokletí co nejvíc lidí… 😀 😀 😀 (A že se mi to docela daří…)