Rubrika: Brněnská courání

S příchodem dětí dřív nebo později zavítáte do dětské kavárny, nejlépe s hernou, a otevře se vám vlastně takový nový svět, co se svým prckem podnikat a kam jít, když si chcete na chvíli sednout i s kamarádkou (a jejími dětmi) a v klidu si popovídat („No a představ si… Honzíku, dávej pozor!… že když jsem tam přišla, tak tam měli obrovskou… Klári! To přece nemůžeš bouchat ostatní děti, hned se té holčičce omluv a vrať jí to! Čurat? No tak pojď…“). –čtěte dál-

ZOO. Zvířata. Zmrzka, vláček, párek v rohlíku, hřiště, limča. Taky to tak milujete? My nesmírně. A že to nyní nejde, to asi ani nemá smysl komentovat, protože jsou věci, které sem na svůj blog vlastně vůbec nechci tahat… A tak raději trochu veseleji o tom, jak jsem hledala, jak bych tak svým dětem – především rok a půlleté dceři, která potřebuje objevovat svět – mohla ukázat naživo jiné zvíře než naše pejsky, aniž bychom tedy nelegálně mizeli za hranice okresu. — čtěte dál–

V situaci, jaká je, se stále snažíme s dětmi něco podnikat, i když ty možnosti jsou nyní tak zúžené, že to je škoda mluvit. Ale děti potřebují vyběhat, čerstvý vzduch, potkávat se – aspoň na dálku – s lidmi, ne sedět pořád zavření doma. A já tohle všechno tedy tuplem potřebuji, připadat si aspoň trochu jako normální člověk… (Tedy zajet do centra šalinou, dát si kávu, koupit nám nějakou dobrou sváču v pekařství či pěkné kavárničce…) Příležitost jsme si vytvořili návštěvou areálu brněnské hvězdárny – i když bohužel zase jen toho venkovního. čtěte dál–

Únor jsme strávili ve znamení neštovic. Než pupínky vystřídaly všechny tři děti, rázem je březen a my, lační po zážitcích a venkovních aktivitách (kterých je nyní poskrovnu a navíc velmi obezřetně) jsme hledali, co bychom tak mohli podniknout. A našli jsme – vyzkoušeli jsme náš oblíbený corona-formát: interaktivní stezku připravenou některým z center pro děti. Tentokrát to vyhráli Čerti z Čertovy rokle na Lesné. –čtěte dál