Poslední dobou, v tom všem hektickém školně-školkovém týdnu plném kroužků a dalších aktivit, nemám tolik času a sil doma s dětmi něco tvořit (maximálně tak upečeme buchtu nebo uvaříme polévku, ale roztahovat barvy a všechno, no, na to nějak nemám…). S brzkou tmou a sychravým počasím se už ale začíná nějaký ten čas vyvrbovat, a tak jsem se hecla a zorganizovala jsem nám dvě podzimní tvořeníčka, o která se ráda podělím. –čtěte dál-
Kdo by je neznal! Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř, to jsou mistři v tvorbě písní pro děti, kterým v našich luzích a hájích (a nejen v našich) není široko daleko rovno. A tak když jsem zjistila, že chystaná premiéra Divadla Radost s názvem Operky znamená, že se u nás v Brně nazkouší jejich kouzelné opery pro děti, skákala jsem radostí půl metru vysoko. A když jsem to řekla dětem, ty skákaly aspoň dva. Však taky Červená Karkulka nás provází našimi životy už asi třetím rokem a přísahám, že kdyby mě někdo v noci vzbudil a zanotoval kousíček melodie z kteréhokoli místa, dozpívám to všechno do poslední notičky. –čtěte dál-
Loňské covid Velikonoce pro mě byly premiérové v tom, že jsem měla chuť uspořádat u nás na zahradě akci pro děti a kamarádky, protože stejně nikde nic jiného nebylo. Letos už sice byla situace jiná, ale chuť uspořádat druhý ročník velikonoční stopovačky u mě ještě vzrostla – důkazem budiž to, že se nás nakonec sešlo pět maminek a deset dětí (plus dvě děti těsně před vyloupnutím na svět). A zase se plnily úkoly, zpívalo se a dovádělo a opět na konci čekala na úspěšné lovce odměna v podobě velikonočního pokladu. –čtěte dál-
Občas prostě potřebujete něco rozbít, rozmlátit, dát do toho všechno. Nebo snad ne? Aspoň co já vím, děti jsou nadšené, když jim to dovolíte (jako já si taky občas ráda do něčeho bouchnu). Lepší, než aby demolovaly vybavení domácnosti, je rozhodně to, když jim pěkně řízeně šoupnete něco, co krásně křupe (protože takové ty slastně křupavé, čerstvě zamrzlé kaluže bohužel nejsou k mání po celý rok), u čehož vám ale zároveň vůbec nebude líto, když se to rozbije. Cože to je za vzácnou substanci? No přece skořápky od vajíček! –čtěte dál-
Se svými dětmi chodím do divadel často. Do těch dětských, samozřejmě. A protože děti mám tři – různého věku a různých zájmů, vybírám pro ně vždy něco, o čem předpokládám, že by se zrovna jim mohlo líbit. Navíc je to také vždycky fajn čas, který netrávím s celou smečkou, ale pouze s tím jedním konkrétním dítětem. To je totiž velmi třeba! A tak když konečně pominuly všechny covidové divadelní zákazy, kvůli kterým byla Emi ochuzena o tyto kulturní prožitky v batolecím věku, tahám ji po divadlech o to intenzivněji. Hlavně když vidím, jak moc ji to baví! –čtěte dál-
Jedna z věcí, na které dbám u svých dětí pomalu už od peřinky, je jejich zapojení v domácnosti. Každé z nich dokáže v roce a půl zapnout pračku, naplnit ji, podat správný přípravek a spustit. Vyklidit myčku – nejdřív příbory a mističky, s kterými začíná batole, postupně tříleťák a pětileťák myčku vyklidí, naklidí i zapnou už sami. Vysát, vytřít, pomáhat s vařením a věšením prádla… To vše je samozřejmost. Ovšem poslední měsíc jsme postoupili do vyššího levelu! A tím je – tram ta da dá!!! – samostatné vaření. — čtěte dál–