Oslavy mám ráda, ale ty dětské mě nikdy moc nebraly. Sama jsem se jako dítě účastnila tak dvou a pro naše děti jsem ještě žádnou neorganizovala. Nemluvím samozřejmě o komorních rodinných oslavách, ale o takových těch, kam pozvete partu dalších dětí a vybíráte si mezi tím, zda vám z domu udělají kůlničku na dříví, anebo raději zaplatíte nějakou hernu (obojí ale nakonec vyjde docela draho). –čtěte dál-
Na začátku března jsme měli s manželem jedenácté výročí svatby. A protože mám za muže takového kreativního a milého vtipálka, se kterým se spolu nikdy nenudíme (navíc velikého milovníka Lega), dostala jsem opravdu nádhernou kytici! Ovšem – musela jsem si ji sama složit… Výzva přijata! –čtěte dál-
Když jsem před patnácti lety začala chodit s mým manželem (tehdy jsme to samozřejmě netušili, že za patnáct let budeme manželé, šťastní, že se máme, že spolu budeme mít tři děti a pejska a spoustu dalších plánů), vklouzla mi postupně do života ještě jedna velká láska, ke které jsem si vztah budovala postupně – Japonsko. –čtěte dál-
Když máte za manžela hračičku úplně stejnou, jako jste sami, akorát o vás se to ví, zatímco on to často umně před druhými skrývá (ovšem přede mnou nemá šanci, protože to je jeden z důležitých důvodů, proč je nám spolu tak dobře!), mohou vzniknout krásná dílka! –čtěte dál-
Když jsem říkala, že chci letos s dětmi pořádně využít ten předvánoční čas, o který jsme byli loni okradeni, přistála mi v Messengeru informace od kamarádky o noční bojovce s pokladem, kterou zorganizovala husovická MaTáta. To jsem tedy zastříhala ušima! –čtěte dál-
Jak se Vánoce kvapem blíží, mám letos obrovskou chuť podnikat s dětmi různá předvánoční dobrodružství. Jedním z nich je i vzít oba kluky na balet – na Louskáčka. Zatím na baletu nikdy nebyli, i když do divadel chodíme často (těch dětských, samozřejmě). A tak jsem si chvilku kladla otázku, jestli to krásné, ovšem dlouhé představení dá jak šestileťák, tak i ten můj malý čtyřleťák, který je ovšem velký fanda do tance, hudby a celkově umění. –čtěte dál-