Cestopestra

Jedna z věcí, na které dbám u svých dětí pomalu už od peřinky, je jejich zapojení v domácnosti. Každé z nich dokáže v roce a půl zapnout pračku, naplnit ji, podat správný přípravek a spustit. Vyklidit myčku – nejdřív příbory a mističky, s kterými začíná batole, postupně tříleťák a pětileťák myčku vyklidí, naklidí i zapnou už sami. Vysát, vytřít, pomáhat s vařením a věšením prádla… To vše je samozřejmost. Ovšem poslední měsíc jsme postoupili do vyššího levelu! A tím je – tram ta da dá!!! – samostatné vaření. — čtěte dál–

Vlastně jsem nikdy moc nepřemýšlela nad tím, jak budu jednou svým dětem vysvětlovat to, jak přišly na svět. Proč taky? Říkala jsem si, že uvidím podle situace. Kolik jim bude let, jak budou formulovat otázky, že zkrátka budu improvizovat (a že se ale určitě vyhnu jak složitému vědeckému vysvětlování, o kterém mě můj muž přesvědčoval, že jim to i jako malým řekne prostě všechno – samozřejmě k tomu zatím nedošlo, tak že se skutečně nebudeme vůbec zabývat žádnými čápy, vránami a jinými opeřenci…). čtěte dál

Nemyslím si o sobě, že jsem bordelářka. Protože samozřejmě nejsem, že jo… (Mrk, mrk!) Mou dlouhodobou snahou je zredukovat všechny ty krámy doma na minimum (nedaří se) a užívat si prostoru, čistoty a přehlednosti (eee, tak ne, no, ale budiž mi chabou útěchou, že mám přehled i tak, i když je domácnost zavalená hračkami všeho druhu a skříně přetékají horem, spodem, protože naše děti po sobě zkrátka dědí a mít doma oblečení v rozpětí velikostí 80-128, ještě navíc holka/kluk, je fakt k zbláznění). Ale abych se dostala k věci: taky si vaše kabelky, batohy či příruční zavazadla – nebo co nosíte na výpravy ven z bytu – žijí svým vlastním životem? čtěte dál